Řešení dostupnosti bydlení? Bezúročné půjčky i zestátnění bytů

hypoindex.cz, 10. září 2019 (08:05)

Řešení dostupnosti bydlení není triviální. Lidé ale mají jasno. Stát má být aktivnější. Navrhují jak bezúročné půjčky, tak zestátnění bytů… k čemu by to mohlo vést?

V průzkumu agentury MindBridge pro finančně poradenskou společnost Partners Financial Services při příležitosti Dne finanční gramotnosti respondenti odpovídali též na otázku, co by měl stát nebo obce dělat pro zvýšení dostupnosti bydlení. Nejčastější odpovědí bylo poskytování bezúročných půjček s garancí státu, ovšem přišlo i na znárodňování.

Řešení dostupnosti bydlení:

• Bezúročné půjčky na nákup nemovitosti pro život garantované státem (49 %)
• Stát (město) by měl stanovit strop nájemného nebo regulovat ceny nemovitostí stropem (44 %)
• Banky by měly poskytovat půjčku v hodnotě 100 % ceny nemovitosti; když lidé musí nejdřív něco naspořit, ceny zase narostou (42 %)
• Výrazné zrychlení schvalování nové výstavby místo dnešních ¾ roku na 2 měsíce (32 %)
• Nevratná finanční podpora na bydlení ve výši alespoň 25 % z ceny nemovitosti u mladých rodin do 30 let (29 %)
• Státní nevratné dotace na individuální výstavbu (16 %)
• Zestátnění bytů nuceným výkupem od vlastníků a následné pronajímání státem za „rozumné ceny“ (11 %)
• Zákaz nebo výrazná regulace AirBnB (11 %)
• Jinak (4 %)

Zdroj: Průzkum agentury MindBridge

Jaké by byly možné důsledky jednotlivých navrhovaných řešení dostupnosti bydlení?

Bezúročné půjčky

Ani stát nemá peníze zadarmo. V rámci nejrůznějších podpor může poskytovat dotované úvěry. A také je poskytuje, mimo jiné čas od času i pro mladé na první bydlení. Ty ale nejsou nikdy zcela zadarmo. V souladu s pravidly státní podpory platnými v rámci Evropské unie ani být nemohou.

Úrokové sazby dotovaných půjček se odvíjejí od referenční sazby Evropské unie, která byla pro Českou republiku k 1. 8. 2019 zvýšena na 2,27 %. Na ní také začínají dotované programy.

Strop nájemného

Regulace nájemného v České republice byla. Táhla se od Sametové revoluce v roce 1989, kdy byla pokračováním státem diktovaných cen ve státních bytech, do nichž spadl téměř veškerý znárodněný bytový fond. Regulace se Česká republika zbavovala několik desetiletí až do konce roku 2010.

Důsledek regulace nájemného byl negativní na mnoha stranách. Ten nejzávažnější ovšem diskvalifikuje strop nájemného jako řešení bytové krize – bytů s regulovaným nájemným byl nedostatek. Nikomu se nevyplatilo stavět nejen nájemní byty, ale ani byty vlastní. Kdo by chtěl utrácet těžce vydělané peníze za vlastní bydlení, když může bydlet v nájmu skoro zadarmo?

V rámci prodělané regulace nájemného měli největší problémy zejména mladí lidé. Získat byt s regulovaným nájemným bylo nemožné a díky nízké nabídce bytů mimo regulovaný trh tak museli platit mnohonásobně vyšší ceny. Majitelé nemovitostí byli také biti. Z nízkého nájemného neměli dostatek prostředků na údržbu svých nemovitostí a bydlení svých nájemníků tak museli dotovat z jiných zdrojů příjmů.

A důsledky regulace byly i sociálního charakteru. Když se vrátili nemovitosti původním vlastníkům (častěji jejich potomkům, vlastníci mnohdy nepřežili období komunistického temna), dostali je spět i s nájemníky, které nesměli vyhodit. A mezi nájemníky byli často lidé (či jejich potomci), kteří jim nemovitost v 50. letech minulého století nevybíravě zabavili.

více čtěte na: hypoindex.cz