Obce mohou vyšší daní z nemovitých věcí zatížit i konkrétní nemovitosti

hypoindex.cz, 10. srpna 2023 (07:01)

Místní samosprávy mohou pomocí místního koeficientu navýšit daň z nemovitosti až pětinásobně, a to i pro konkrétní nemovitost. Vyplývá to z červencového nálezu Ústavního soudu ČR.

Jádro spor: Stanovení koeficientu pro část obce

Ministerstvo vnitra podalo k Ústavnímu soudu návrh na zrušení části obecně závazné vyhlášky obce Řepov na Mladoboleslavsku. Řepov vyhláškou stanovila koeficient, jímž se násobí základní sazba daně z nemovitostí ve výši 5 pro části obce vymezené konkrétními parcelními čísly pozemků. Ministerstvo pozastavilo účinnost napadeného ustanovení obecně závazné vyhlášky a podalo návrh na zrušení Ústavnímu soudu.

„Jádro právního hodnocení a argumentace navrhovatele leží ve výkladu pojmu ‚jednotlivá část obce‘ (…) pro stanovení předmětného místního koeficientu, kterým se následně násobí daň za jednotlivé druhy nemovitostí, které se nacházejí ve vymezené ‚části obce‘,“ rekapituluje nález. Ministerstvu se nelíbilo, že obec selektivně zatížila vybrané prostory a areály konkrétních výrobních a průmyslových závodů a logistických center. Podle navrhovatele nelze navyšovat daň z nemovitostí pomocí místního koeficientu adresným způsobem, tedy pro vybrané nemovitosti nebo jejich skupiny. Pojem „jednotlivá část obce“ je podle ministerstva ekvivalentem pojmů „osada, čtvrť nebo místní část“.

„Dle názoru Ministerstva vnitra se jedná o ucelenější lokalitu, ve které se nachází více „nemovitých věcí“, mezi nimiž existuje věcná a místní (zejména historická, urbanistická a krajinná) souvislost a jež pojí určitá společná specifika odrážející podmínky dané části území obce a občanů, kteří na něm žijí. Jinými slovy řečeno, za „část obce“ lze označit tu občany obydlenou část jejího území, která by za jiných okolností mohla být samostatnou obcí, byť co do počtu obyvatel by byla obcí velmi malou,“ argumentuje navrhovatel.

Oprávnění obce stanovit místní koeficient

Podle zákona o dani z nemovitých věcí může obec stanovit místní koeficient v rozmezí 1,1 až 5, a to obecně závaznou vyhláškou buď pro všechny nemovitosti na území obci, anebo pro všechny nemovitosti na území části obce. Podle Ústavního soudu je stanovení místního koeficientu postupem, kterým obec realizuje své právo samosprávu.

„Účel zavedení místního koeficientu dopadajícího na blíže specifikované pozemky na území obce, který obec dlouhodobě a konstantě deklaruje, vyplývá již ze zápisu ze zasedání zastupitelstva obce, na kterém byla napadená právní úprava přijata. Obec uvedla, že je vedena snahou kompenzovat zvýšenou ekologickou zátěž na jejím území, způsobenou průmyslovou výrobou,“ shrnuje nález. Právě tyto části obce totiž přináší hluk, prašnost, nadměrnou nákladní dopravu, dopravní zácpy způsobené kamiony a další negativní externality.

Část obce lze vymezit i adresně

Skutečnost, že část obce může být vymezena i konkrétním parcelním číslem pozemku vyplývá přitom jak zákona, tak z důvodové zprávy, ale též výkladových stanovisek Generálního finančního ředitelství a Ministerstva financí.

„Pod pojmem ‚jednotlivá část obce‘ tak lze rozumět jak katastrální území, tak jinou část obce jednoznačným a nezaměnitelným způsobem vymezenou, např. uvedením názvu části obce, názvem ulice, parcelními čísly pozemků, nebo stavbami s číslem popisným či evidenčním, vždy s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém se tyto nemovité věci nacházejí,“ stojí v důvodové zprávě k novele zákona o daních z nemovitosti.

Podle názoru Ústavního soudu tak obec nezneužila svou působnost, protože obecně závaznou vyhláškou ledovala legitimní cíl, k jehož dosažení použila přiměřených prostředků. Jak uvedla ČTK, obec Řepov plánuje finanční prostředky využít hlavně na opravy silnic, které jsou zatížené zvýšenou dopravou z firem.

„Možnost obcí zatížit vyšším zdaněním jen určité nemovitosti je rovněž naplněním ústavního principu samosprávy a subsidiarity politické moci (čl. 8 Ústavy). Jsou to totiž právě místní samosprávy, které mohou efektivně zajistit, aby výše zdanění nemovitostí odpovídala negativním externalitám, které jsou s nimi spojeny v konkrétním místě žití,“ stojí v tiskové zprávě Ústavního soudu.